ŽIVOT S TRENÉREM 1.DÍL

Nerada bych bossovi Barbaru fušovala do řemesla, ale nemohu si odpustit krátký článek v rámci Barbar života. Tom už se nějakou chvíli snaží dopsat článek s názvem Obyčejný den trenéra, ale prostě čas mu to nějak nemůže dovolit. No teď si asi každý říká, ten musí mít času, přece denně jen stojí ve fitku, lidem říká pár cviků, které mají dělat, když se mu chce, napíše během chvíle nějaký článek, stáhne k tomu fotku a pak brouzdá na fcb, na netu. Do toho si objedná dobrá jídla, která si na pohodu sní během celého dne, protože než mu začnou odpolední a večerní tréninky, tak má spoustu času. Nemá šéfa, žádná kontrola, nemá pevnou pracovní dobu, může si tréninky plánovat, jak chce.No, cokoliv teď napíši, není na obhajobu někoho, s kým žiji, ale na dokreslení obyčejného dne trenéra z pohledu člověka z druhého břehu. A to s ním nejsem celý den, zdaleka nevím vše, co přes den musí stihnout, vlastně ho poslední dobou vídám jen v šest ráno, když mu zvoní budík a v deset, v jedenáct večer, když přijde domů a je rád, že opět jen nastaví ten budík a jde spát.Nikdy bych neřekla, kolik práce dá připravit tréninky tak, aby dávaly dlouhodobě smysl, aby nebyly okoukané odjinud, aby pomohly těm, kteří zrovna na tu danou hodinu přijdou. Nikdy bych neřekla, kolik toho člověk musí načíst, bohužel k tomu všemu ještě v angličtině, aby se stále učil novým věcem. Kolik toho musí načíst, aby ty jídelníčky, které sestavuje, měli hlavu a patu. Nikdy jsem nevěděla, kolik energie trenér ze sebe musí odevzdat, aby se lidi na tréninku cítili dobře. A už vůbec nemám tušení o tom, jak náročné musí být, v jedné místnosti denně trávit třeba i šestnáct hodin.Poslední měsíc a půl Barbar řeší nové prostory. Prostě posunout Barbar dál a dát lidem větší komfort a především prostor, nejen ke cvičení. Nemluvím o tom, kolik času se už strávilo jenom hledání těch samotných prostor. A když to na začátku září vypadalo, že Barbaru přálo štěstí, měsíc už Tom skoro nespí, protože řeší zleva zprava, jak to prostě vymyslet, aby mohl podepsat novou nájemní smlouvu.Každé povolání je dobrovolnou volbou každého z nás, o tom žádná, pokud by někdo chtěl reagovat větou, tak ať to prostě nedělá. Já jen prostě, že když jsem včera v jednu v noci ráno, viděla jeho únavu, tak jsem si říkala, že to prostě musím napsat do Barbarského světa. Vlastně jediné, co bych ráda, tak abyste vy, kteří do Barbaru chodíte rádi, Tomovi drželi palce, ať ten prostor vyjde.